Enkaustika je technika malování s roztaveným voskem, která se vyvinula a přizpůsobila během staletí a dnes existují dvě hlavní odnože - evropská a americká enkaustika.
Evropská enkaustika se tvoří především žehličkou a enkaustickým perem na speciální nesavý povrch. Tato technika enkaustiky je známá svou jednoduchostí a přístupností, což ji činí oblíbenou volbou pro mnoho začínajících umělců.
Na druhé straně, americká enkaustika je trochu složitější. Při této metodě se vosk nanáší štětcem na plátno nebo dřevěné desky a jednotlivé vrstvy jsou spojeny horkým vzduchem nebo ohněm. Tato technika může být náročnější na pomůcky a materiál, ale také umožňuje větší možnosti pro experimentování a vytváření složitějších děl.
Cílem tohoto článku je porovnat tyto dvě techniky enkaustiky a poskytnout přehled o jejich vlastnostech, postupech a vlivu na moderní umění.
Evropská enkaustika má své kořeny v antickém Řecku, kde se poprvé začala používat před více než 2000 lety. Tato unikátní technika, která spočívá v použití roztaveného vosku jako média pro malbu, byla během antických dob hojně využívána pro vytváření portrétů a mytologických výjevů.
Co se týče materiálů a nástrojů potřebných pro evropskou enkaustiku, klíčovými jsou roztavený vosk určený pro enkaustiku, štětce a různé typy enkaustických škrabek, a pevný povrch pro malbu, jako je dřevo nebo plátno. Kromě toho je také potřeba zdroj tepla pro roztavení vosku, k čemuž se používá žehlička na enkaustiku nebo enkaustická zahřívací deska.
Evropská enkaustika zahrnuje různé techniky a postupy. Základem techniky je aplikace roztaveného vosku pomocí enkaustické žehličky nebo enkaustického pera, případně aplikace vosku na papír položený na zahřívací desce. Vosk může být také barven pomocí pigmentů pro vytvoření mnoha různých odstínů a efektů. Další techniky mohou zahrnovat vrstvení vosku, vytváření textury pomocí škrábání nebo vyřezávání, a využití tepla pro vytvoření specifických efektů, jako je například rozmazání nebo fúze.
Americká enkaustika je relativně novým rozšířením tradiční techniky enkaustiky. Její rozvoj začal v 20. století, kdy se umělci začali více zajímat o experimentování s různými enkaustickými médii a technikami. Díky této touze po experimentování a inovacích se američtí umělci začali více věnovat enkaustice a rozvíjet nové metody a postupy.
Materiály a nástroje potřebné pro americkou enkaustiku jsou podobné těm, které se používají v evropské enkaustice. Zahrnují roztavený vosk, štětce a škrabky, pevný povrch pro malbu, jako je dřevo nebo plátno, a zdroj tepla pro roztavení vosku. Roztavený vosk se nanáší (nejčastěji pomocí štětců) na dřevěnou desku ošetřenou enkaustickým gessem. Nicméně, americká enkaustika také často zahrnuje použití dalších nástrojů a materiálů, jako jsou pigmenty, pastely, horkovzdušné pistole, hořáky s přímým plamenem v kombinaci např. se shellacem tak, aby se vytvořily složitější a detailnější díla.
Evropská enkaustika je tedy spíše jednoduchá a více přístupná, zatímco americká enkaustika nabízí větší možnosti pro experimentování a vytváření složitých, detailních děl.
Obě tyto techniky mají své jedinečné výhody a mohou nabídnout umělcům různé možnosti pro vyjádření své kreativity. Volba mezi evropskou a americkou enkaustikou závisí na osobních preferencích umělce, jeho zkušenostech a stylu umění, který preferuje.
Pro čtenáře, kteří by chtěli začít s enkaustikou, je důležité, aby se nejprve seznámili s technikou a získali správné materiály a nástroje. Bez ohledu na to, zda se rozhodnou pro evropskou nebo americkou enkaustiku, mohou očekávat, že se naučí nové dovednosti, rozvinou svoji kreativitu a objeví radost z tvorby umění pomocí této jedinečné a fascinující techniky.